Architektura kreativního učení
Na podzim 2025 jsme odpilotovali náš nový program zaměřený na získání certifikátu v dovednostech umožňující vstup do školského prostředí a do programů kreativního vzdělávání.
Cílová skupina:
profesionálové z kulturních a kreativních odvětví (umělci, kreativci, kulturní/muzejní edukátoři aj.)
zájmci o působení ve školách jako (spolu)průvodci či kurátoři kreativního učení
primárně aktéři zapojení do projektů s různou mírou lektorské zkušenosti ve školách
Rozsah a forma: 5 setkání × 6 hodin (prezenčně) + lehké mezidenní úkoly (formativní, max. 45–60 min)
V českém prostředí se otevírá prostor pro změnu: kurikulární směr zdůrazňuje kompetence a práci s učením jako s procesem. Ten potřebuje jasný účel, bezpečné a inkluzivní podmínky i promyšlenou volbu pro žáky. Zahraniční zkušenost jde stejným směrem a ukazuje, že rozvoj kreativního myšlení je slučitelný s vysokými nároky na akademické výsledky— pokud cíleně pracujeme s prostředím, postupy a skutečným zapojením účastníků.
Program a jeho jednotlivé bloky stojí na třech vzájemně propojených modelech: Teaching for Creativity & Creative Learning (Lin’s), kreativní návyky myšlení – CHoM a proces detekce a řešení výzev/problémů – CPS; rámce jsou v kurzu průběžně integrovány do kroků návrhu učení a práce s prostředím.
Metodický přístup
Kurz je nelineární a vychází z vlastní zkušenosti účastníků během tréninku. Zkušenost zpřítomňujeme jazykem kreativních návyků myšlení a v krátkých iteracích průběžně ladíme účel, kontext, podmínky a postup, včetně atributů vysoce funkčního prostředí. Proces detekce a řešení výzev/problémů používáme jako pružný rámec, jehož kroky se podle potřeby vrství a opakují. Participaci stavíme podle modelu Space–Voice–Audience–Influence, aby měl hlas účastníků reálný dopad na rozhodnutí. Směr i stabilitu změny zajišťuje třístupňová autoevaluace praxe (triple-loop): průběžná úprava postupu, revize cílů a kritérií a případně změna pravidel a kultury učení.
Cíle kurzu
Ukotvit společné porozumění tomu, co je kreativní učení a proč dává smysl žákům, učitelům i kulturním partnerům.
Rozvíjet kreativitu a kreativní návyky myšlení u žáků i učitelů (zvídavost, představivost, vytrvalost, spolupráce, disciplinovanost).
Převést vlastní uměleckou/kreativní praxi do školy a jasně pojmenovat svou roli, přínos a hranice působení (sebeurčení).
Navrhovat a realizovat učení v logice účel → kontext → podmínky → postup a nastavit vysoce funkční prostředí.
Vést proces detekce a řešení výzev/problémů v krátkých iteracích s reálnou participací účastníků a průběžně reflektovat (třístupňová autoevaluace).
Plánovat a realizovat základní evaluaci a měření dopadu (uživatelsky srozumitelně: jak poznáme, že to mění praxi/učební zkušenost).
„Učitel obvykle nepotřebuje vědět, jak má učit. Potřebuje vystoupit ze stereotypních metod a technik. Nápady člověka, který není omezený běžnou metodikou, jsou k nezaplacení.“ "Mentorský program mi otevřel nové metody a techniky, učí mě přemýšlet jiným směrem, pomáhá mezipředmětovému propojení a funguje jako motivace k vytváření kvalitnějších příprav i v okrajových předmětech”
zapojení učitelé
„Vizuálně zmapovat svá očekávání a případné obavy z mentorského programu pomáhá nám všem volnou formou předat a sdílet to, co často neumíme dát do slov“
Michaela Kuříková, koordinátorka programu
