Co říkají učitelé
o mentoringu kreativního učení?
Spolupráce učitelů s umělci a kreativci nepřináší do školy jen nové aktivity. Pedagogové, se kterými jsme spolupracovali v mentorském programu kreativního vzdělávání v loňském školním roce, popisují, že nejvýraznější dopad se odehrává hlouběji – v proměně jejich pohledu na vlastní práci, na žáky i na svou roli ve třídě.
Jedním z prvních momentů, které učitelé popisovali, bylo nové uvědomění si vlastního potenciálu. Dostávali prostor vystoupit z tlaku „osnov“ a zaběhnutých postupů a znovu si připomenout, že výuka může být nejen dobře odvedenou prací, ale také tvůrčím procesem. Pro některé z nich bylo důležité i samotné potvrzení, že jejich dosavadní cesta dává smysl. Jiní mluvili o tom, že jim spolupráce připomněla, proč je vlastně učení baví.
„Já jsem si uvědomila, že chci učit.“ (Ilona, učitelka)
Nový pohled na výuku
Mentoring je program, ve kterém párujeme profesionály z kulturního a kreativního sektoru
s učiteli a učitelkami, kteří stojí o přímou spolupráci s někým, kdo jim nabídne nový pohled na jejich výuku či osobní výzvy v dané třídě, nebo potřebují získat zpět motivaci učit. Cyklus zahrnuje běžně 60 až 90 hodin tandemu zaměřeného na nové postupy, metody a konkrétní nástroje z umělecké či kreativní praxe – například práci s animací, příběhem nebo prostorem. Zapojené mentorky (umělkyně) nabízejí svou perspektivu, přinášejí přístup a myšlení, které uplatňují ve své profesi. Zároveň ukazují, jak podobné postupy hledat i samostatně. Vždy jde o společný proces, v němž se odráží jak umělecká, tak pedagogická zkušenost.
„... bylo perfektní, že prostě nešlo jenom o nějaké předávání doporučení, ale že jsme společně plánovali, že jsme se s Monikou domlouvaly na těch věcech společně.“ (Ilona, učitelka)
I náš poslední cyklus ve školním roce 2025/2026 ukázal, že se dařilo měnit důraz z výsledku na proces. Učitelé začali více naslouchat tomu, co žáky zajímá, dávat jim možnost volby a přenechávat jim část odpovědnosti. Výuka se více opírala o skutečné zájmy dětí, jejich otázky a vlastní nápady, což povzbudilo učitele do dalších aktivit a plánů.
Tento posun neznamená rebelii ani ztrátu vedení – proměňuje samotnou roli učitele. Z člověka, který řídí a kontroluje průběh hodiny, se postupně stává spíše průvodce a facilitátor – někdo, kdo vytváří podmínky pro učení a kreativitu.
„Radši jim vytvářím podmínky pro to, aby se učili a byli kreativní, než abych jim jenom říkala, co mají dělat.“ (Arianne, učitelka)
Pracovat s nejistotou
Významným tématem byla také schopnost pustit kontrolu. Kreativní práce (a myšlení) totiž často nevede k předem známému výsledku. Učitelé se učili přijímat, že aktivita může dopadnout jinak, než si naplánovali – a že to nemusí znamenat neúspěch.
Tolerance nejistoty a vytrvalost patřily mezi nejvýrazněji rozvíjené kreativní návyky mysli. Učitelé popisovali, že díky spolupráci získali více odvahy odchýlit se od původního plánu, hledat jiné cesty nebo rozvíjet dál to, co fungovalo jen částečně, a učili se reagovat na situaci přímo ve třídě. Vedle vytrvalosti učí mentoring vnímat všech pět návyků kreativního myšlení – také představivost, zvídavost, spolupráci a disciplinovanost – tedy schopnost přemýšlet o alternativních řešeních, klást nové otázky, přijímat zpětnou vazbu a kriticky reflektovat
a posouvat vlastní praxi.
„Na různé typy mentoringu jsem zvyklý, ale tady mě bavil úplně jiný pohled na mentoring. Většinou jsem mentora využíval, když se mi něco nedařilo a potřeboval jsem najít cestu. Tady mi ale dával zpětnou vazbu v tom, že se mi daří. Reflexe tak nebyly o nedostatcích, ale o tom, jak to dobré posunout ještě dál. A to byla pro mě nová a strašně zajímavá zkušenost.“ (Martin, učitel)
Blíž k žákům
Proměna pedagogického přístupu se odrazila ve vztazích se žáky. Umělecké a kreativní aktivity učitelům umožnily děti pozorovat v jiných situacích a lépe rozpoznávat, co je motivuje, jak přemýšlejí a jakým způsobem projevují svou kreativitu. Učitelé si začali více všímat signálů, které jim žáci dávají, a více důvěřovat jejich schopnostem.
S tím souvisel i větší důraz na bezpečné prostředí, vztahy a žákovskou autonomii. Když děti dostaly možnost rozhodovat o tématu, podobě práce nebo rozdělení rolí, rostla jejich vnitřní motivace a ochota převzít za vlastní učení odpovědnost.
„To bych taky chtěla vyzdvihnout, protože se většinou zapojili ti, co jsou spíš na okraji nebo kteří jsou ‚problematičtí‘. Například studentka, která vlastně nikdy nechtěla mluvit. A tady při práci na těch scénkách byla plně zapojená. Úplně překvapila.“ (Jana, mentorka)
Kreativita jako způsob přemýšlení o výuce
Zkušenost z mentoringu tak podle výpovědí nezůstává u jednotlivých kreativních aktivit. Učitelé si odnášejí hlubokou změnu v samotném způsobu, jak o výuce přemýšlejí. Začínají více pracovat s autentickými situacemi, propojovat předměty, využívat prostor kolem sebe a zaměřovat pozornost na proces objevování a přemýšlení žáků. Nejsou pod tlakem výsledku a přístupy dokážou častěji přenášet i do dalších předmětů a tříd.
„Povaha činností znamená, do jaké míry jsou aktivity uměle vytvořené vs. nakolik se odehrávají ve vztahu ke skutečnému světu. Tam jsem zaškrtla devítku a myslím, že to byla pro mě hodně transformativní zkušenost. I co se týče toho, jak právě uvažuje Jana (mentorka). Mám pocit, že jakmile člověk začne ty aktivity takhle koncipovat, tak už se mu ani nechce vrátit zpátky do nějaké jiné koncepce.“ (Anna, učitelka)
Důležitým výsledkem je proto nejen větší repertoár metod, ale především větší odvaha učitelů experimentovat. Učitelé popisují větší flexibilitu, schopnost improvizovat, důvěru ve vlastní intuici i ochotu přizpůsobovat výuku konkrétní skupině dětí. Zároveň se posiluje jejich profesní sebevědomí a pocit, že mají možnost svou výukou skutečně mnohé ovlivňovat.
Když se proměňuje učitel, proměňuje se i prostor pro žáky
Přestože hlavním předmětem sledování byla zkušenost učitelů, v jejich výpovědích se opakovaně objevují také dopady na žáky. V některých situacích se stíraly původní rozdíly mezi žáky a děti začaly samy přicházet s vlastními nápady.
Výsledky tak ukazují, že spolupráci s umělcem není potřeba brát jako zpestření výuky. Její potenciál spočívá v proměně pedagogického uvažování: v ochotě naučit se více naslouchat, experimentovat, přijímat nejistotu a vytvářet prostor, v němž mohou žáci sami hledat, rozhodovat, tvořit a převzít odpovědnost za své učení.
„Vím už, že se to může udělat jiným způsobem. A já si ty způsoby teďka hledám. A nacházím je.
V tom mi pomohla právě ta spolupráce s Monikou. Že jsem to nenechala úplně být, ale že to do nich zase dál‚ šiju.“ (Ilona, učitelka)
A právě v tom tkví největší přínos kreativního mentoringu – nepřináší učitelům hotový návod, jak učit kreativně. Pomáhá jim rozvíjet schopnost kreativně o výuce přemýšlet.
Pozn.: Cyklus mentoringu aktuálně realizujeme v rámci projektu iDZ Praha, který je realizován hlavním městem Prahou a spolufinancován z prostředků Evropské unie, státního rozpočtu a rozpočtu hl. m. Prahy. Registrační číslo projektu: CZ.02.02.XX/00/23_018/0015142."
